„Pro účely zdanění je vhodné tuto skupinu nazvat jako profesionální sportovci, ač někteří stoprocentními profesionály třeba nejsou,“ říká Kristian Červinka z daňového týmu poradenské skupiny Apogeo.
Krpálkovo zlato pro kamaráda, loučení legend, ještě zbytečný strach z viru i těžká prohra Sáblíkové |
Červinka připomíná, že v kolektivních i individuálních sportech většina sportovních klubů má své sportovce vázané profesionálními smlouvami, ať už přes sportovní agentury nebo napřímo. Odměny za jejich výkony ale sportovcům nenáleží na základě zaměstnaneckých poměrů, ale na základě měsíční, sezonní, nebo výkonnostní odměny. Výjimkou jsou jen kluby spadající pod hlavičku státu, jako je například Dukla.
„Způsob zdanění a řešení odvodů sociálního a zdravotního pojištění tak kluby ponechávají na bedrech samotných sportovců,“ vysvětluje.
Živnostenské oprávnění a výdajový paušál
Samostatnou činnost profesionálního sportovce může daňový subjekt vykonávat buď na základě živnostenského oprávnění, nebo jako nezávislé povolání.
Dopingový boj, zatím za oponou. Český sport čeká zřejmě více střetnutí než na nynější olympiádě |
„V případě výkonu činnosti profesionálního sportovce na základě živnostenského oprávnění náleží daňovému subjektu možnost uplatnit šedesátiprocentní výdajový paušál. Naproti tomu v případě výkonu činnosti jako nezávislého povolání je možné uplatnit výdajový paušál pouze ve výši čtyřiceti procent,“ vypočítává Červinka.
Živnostenské oprávnění, které opravňuje k výkonu činnosti profesionálního sportovce, nese oficiální název ‚Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti‘. Milníkem v této oblasti byl případ fotbalisty Davida Lafaty, který využil možnosti odepsat si ze základu daně živnostenský, tedy šedesátiprocentní výdajový paušál. Finanční úřad mu za to vyměřil milionovou pokutu a penále. Teprve Nejvyšší správní soud konstatoval, že Lafata nepochybil, a peníze dostal zpět.
Kolik stojí trénink
Kromě výdajových paušálů však mohou sportovci podle Kristiana Červinky také uplatňovat výdaje skutečné, tato varianta by ale mohla být smysluplná pouze v případě, kdy sportovec nevykazuje vysoké výdělky a má vysoké náklady například na tréninkový proces.
„V takovém případě je ovšem důležité brát na vědomí, že sportovec jako daňový subjekt musí být připraven v případě výzvy správce daně prokázat souvislost těchto nákladů s výkonem své ekonomické, respektive sportovní činnosti,“ zdůrazňuje.
Příjmy ale vstupují také do základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění. Rozlišuje se přitom činnost vedlejší a hlavní.
„V České republice vykonává velká část závodníků a hráčů sportovní činnost při studiu nebo zaměstnání, v takovém případě se jedná o činnost vedlejší. Pokud je sportovec profesionálem a věnuje se pouze sportu, je nutné jeho činnost považovat za hlavní,“ vysvětluje Červinka.
